Indukce

Indukční fáze zařadila pacienty se středně těžkou až těžkou ulcerózní kolitidou, kteří buď nebyli dosud předléčeni biologickou léčbou, ale selhala u nich konvenční terapie (kohorta A), nebo u kterých již selhala předchozí biologická léčba (kohorta B) – vysoký byl podíl duálně refrakterních pacientů po selhání dvou různých biologických léků. V obou kohortách byli pacienti randomizováni v poměru 2 : 2 : 1 k filgotinibu 200 mg/den, 100 mg/den, nebo placebu.

Primárním cílem byla remise vyjádřená endoskopicky/rektálním krvácením/frekvencí stolic (EBS) v 10. týdnu – definovaná jako Mayo endoskopické subskóre (ES) ≤1, subskóre rektálního krvácení = 0 a snížení subskóre počtu stolic o ≥1 bod. Klíčové sekundární cíle zahrnovaly remisi podle Mayo klinického skóre (MCS), endoskopickou remisi podle ES = 0 a histologickou remisi podle Geboesova indexu.

V kohortě A bylo zařazeno a randomizováno 659 pacientů s výchozím mediánem MCS 8,6,z nichž 56 % mělo endoskopicky závažné onemocnění (ES = 3). Statisticky významně více pacientů léčených filgotinibem 200 mg/den dosáhlo EBS remise oproti placebu (Δ 10,8 %, p = 0,0157). Signifikantně lepší byly i výsledky ve všech klíčových sekundárních cílech.

V kohortě B bylo zařazeno a randomizováno 689 pacientů s výchozím mediánem MCS 9,3, z nichž 78 % mělo ES = 3. U 86 % selhala předchozí léčba anti-TNF, u 52 % vedolizumabem a u 43 % v minulosti selhaly již obě terapie. Také v kohortě B signifikantně více pacientů léčených filgotinibem 200 mg/den dosáhlo EBS remise oproti placebu (Δ 7,2 %, p = 0,0103).

Udržovací léčba

Pacienti z obou kohort, kteří ve výše popsané idukční fázi studie SELECTION dosáhli klinické remise nebo odpovědi podle MCS, postoupili do fáze udržovací léčby (n = 664, z toho 301 z populace s filgotinibem 200 mg/den, 270 s filgotinibem 100 mg/den a 93 s placebem). Ti, kteří v předchozí fázi dostávali filgotinib, byli přerandomizování v poměru 2 : 1 buď k další léčbě dávkou, kterou dostávali v indukci, nebo k placebu. Pacienti, kteří v indukční fázi dostávali placebo, pokračovali v jeho užívání i v udržovací léčbě. Povinně bylo vyžadováno snížení užívání kortikosteroidů.

Primárního cíle, kterým byla EBS remise v 58. týdnu, dosáhlo oproti placebu signifikantně více pacientů léčených filgotinibem 200 mg/den (37,2 % vs. 11,2 %, p < 0,025) i 100 mg/den (23,8 % vs.13,5 %, p < 0,05). Statisticky významně lepší byly i výsledky filgotinibu 200 mg/den oproti placebu v klíčových sekundárních cílech – 6měsíční remisi bez kortikosteroidů a histologické remisi.

Bezpečnostní profil filgotinibu byl v průběhu celé studie příznivý, poměr výskytu nežádoucích účinků, závažných nežádoucích účinků i ukončení léčby pro ně byl ve všech skupinách pacientů podobný.

Redakce kongresového zpravodajství