MUDr. František Folber připravil pro Pražské hematologické dny souhrn aktualit, které zazněly na prosincovém kongresu Americké hematologické společnosti (ASH) a které se týkají využití buněčné terapie T-lymfocyty s chimérickým antigenním receptorem (CAR-T). Z jeho příspěvku vybíráme následující informace.

Studie ZUMA-5: Analýza dlouhodobého sledování pacientů s relabujícím anebo refrakterním (R/R) indolentním non-hodgkinským lymfomem (NHL) léčených ve studii fáze 2 axikabtagenem ciloleucelem (axi-cel) ve třetí a vyšších liniích léčby. Analyzováno bylo celkem 110 účastníků s folikulárním lymfomem (FL) a lymfomem marginální zóny (MZL). U 79 % pacientů s FL došlo ke kompletní remisi (CR), medián doby přežití bez progrese onemocnění (PFS) činil 40 měsíců a dvouletého celkového přežití (OS) dosáhlo 81 %. U pacientů s MZL byla CR dosažena u 63 %, medián PFS činil 17 měsíců a dvouleté OS 70 %. Dlouhodobá perzistence na CAR-T (rok po infuzi) byla pozorována u 76 % nemocných s FL a 67 % s MZL.

Studie ZUMA-7: Axi-cel v 1. linii léčby velkobuněčného B-lymfomu (LBLC) signifikantně zvýšil míru dvouletého přežívání bez sledované události (EFS) oproti standardní chemoterapii (41 vs. 16 %; p < 0,001) Vyšší byla i míra dvouletého OS (61 vs. 52 %, p = 0,054, statistická významnost byla ovlivněna následnými liniemi po selhání standardní léčby). Nežádoucí účinky stupně 3 a více se vyskytly u 91 % pacientů s axi-cel a u 83 % na standardní léčbě.

Studie ZUMA-12: Primární analýza studie fáze 2 s axi-cel jako léčbou první linie u pacientů

s LBLC vysokého rizika (pozitivní interim PET po 2 cyklech chemoterapie s rituximabem), kterým byl po těchto 2 cyklech podán axi-cel (přemosťovací léčba byla povolena, nesměla však obsahovat chemoterapii). CR zaznamenalo 78 % pacientů s axi-cel, mediánu PFS nebylo dosaženo, roční míra OS činilo 91 %.

Studie TRANSFORM: Lisokabtagen maraleucel (liso-cel) oproti standardní léčbě následované autologní transplantací ve 2. linii u pacientů s R/R LBLC dosáhl statisticky významně vyšší míry CR (66 vs. 39 %, p < 0,001) a vedl k prodloužení EFS (10 vs. 2 měsíce, p < 0,001). Data pro hodnocení OS nebyla dosud zralá, byl však pozorován trend ke zlepšení ve prospěch liso-cel (o 49 %, p = 0,03). Nežádoucí účinky stupně 3 a více se vyskytly u 92 % pacientů s liso-cel a u 87 % se standardní léčbou.

Studie ELARA: Do studie fáze 2 bylo zařazeno 97 dospělých pacientů s R/R FL vysokého rizika po dvou a více předchozích liniích léčby nebo po autologní transplantaci. Po podání tisagenlekleucelu (tisa-cel) bylo dosaženo celkové léčebné odpovědi (ORR) u 86 % a CR u 69 %, míra 12měsíčního PFS činilo 67 %. Jako rizikové faktory pro nižší léčebnou odpověď a horší přežití byly identifikovány progrese nemoci do 24 měsíců, objem metabolicky aktivního nádoru větší než 510 cm3 a pět a více předchozích linií léčby.

Registr Descar-T – srovnání axi-cel a tisa-cel v léčbě R/R DLBCL v reálné praxi. Do analýzy bylo zařazeno 288 srovnatelných pacientů léčených buď axi-cel, nebo tisa-cel. Po podání axi-cel bylo oproti tisa-cel pozorováno více dosažených ORR (73 vs. 60 %; p = 0,02) i CR (56 vs. 36 %; p < 0,001) a delší 6měsíční PFS (53 vs. 32 %; p = 0,01) – za cenu častějšího výskytu syndromu neurotoxicity stupně 3 a více (10 vs. 2 %; p < 0,001). Srovnatelné bylo 6měsíční OS (78 vs. 70 %; p = 0,44) a výskyt syndromu z uvolnění cytokinů. Podle autorů analýzy se zdá, že by z léčby axi-cel mohli nejvíce profitovat mladí a „fit“ pacienti, zatímco tisa-cel může být výhodný pro nemocné starší nebo v horším stavu.

(Připraveno s využitím www.phd.cz/pdf/21_0087_Prazsky_hematologicky_den_e-verze-2.pdf)

 

Redakce kongresového zpravodajství