Důkazy o tom přinesla tasmánská longitudinální zdravotní studie, jejíž výsledky v průběhu kongresu Evropské respirační společnosti (ERS) přednesla Dr. Jennifer Perretová z University of Melbourne.

Ve studii bylo sledováno 8583 lidí narozených v Tasmánii v roce 1961, kteří zahájili školní docházku v r. 1968 (nábor do studie). Při vstupu jim byla provedena spirometrie a rodiče vyplnili dotazník týkající se astmatu nebo prodělané bronchitidy (definované jako „vlhký, rachotivý nebo hrudní kašel“) u dětí.

Účastníci byli sledováni v průměru po dobu 46 let. V roce 2004 z nich v dalším průzkumu odpovědělo 5 729 účastníků. Mezi lety 2012 až 2016 jich vyplnilo další dotazník 3609 a 2629 podstoupilo klinické vyšetření, které zahrnovalo spirometrii před použitím inhalačního bronchodilatancia a po něm, aby bylo možné posoudit rozdíl v plicních funkcích a diagnostikovat recentní astma.

Výzkumníci nakonec rozdělili výsledný vzorek  3085 účastníků do čtyř skupin – do 1. referenční byli zařazeni ti, kteří neprodělali bronchitidu před dosažením věku sedmi let (1616 účastníků, 53 %), do 2. non-rekurentní skupiny spadaly osoby s 1–5 epizodami prodělané bronchitidy před 7. rokem věku trvajícími vždy méně než měsíc (873 účastníků, 28 %), dále do 3. rekurentní skupiny s min. šesti epizodami trvajícími vždy méně než měsíc (555, 18 %) a do 4. protrahované rekurentní skupiny s šesti nebo více epizodami trvajícími průměrně měsíc nebo více (41, 1,3 %).

Po dosažení průměrného věku 53 let byla v referenční skupině prevalence chronické bronchitidy v předchozích dvou letech nebo astmatu v uplynulém roce 5 % , resp. 8,5 %. Prevalence pneumonie nebo astmatu diagnostikovaného lékařem až při závěrečném vyšetření, byla 14 %, resp. 19 %.

Ve srovnání s referenční skupinou měli lidé ze skupin 2 (non-rekurentní bronchitidy před 7. rokem věku), 3 (rekurentní bronchitidy před 7. rokem věku) a 4 (protrahované rekurentní bronchitidy před 7. rokem věku) ve věku průměrných 53 let (seřazeno podle pořadových čísel skupin 2–4):

  • 1,4násobné, 2násobné, resp. 3,2násobné zvýšení rizika pneumonie,
  • 1,3násobné, 2,7násobné, resp. 6,4násobné zvýšení rizika rozvoje astmatu,
  • 1,3násobné, 2násobné a 4,5násobné zvýšení pravděpodobnosti recentního astmatu.

Data dále ukázala, že v referenční skupině přibližně 14 z každých 100 lidí prodělalo do dosažení průměrných 53 let pneumonii, 9 ze 100 mělo chronické astma a u 19 ze 100 bylo  astma recentně v tomto věku diagnostikováno.

Pro srovnání, ve skupinách 2–4 prodělalo před průměrným 53. rokem života pneumonii odhadem 19/100, 25/100, resp. 35/100 osob. Chronické astma mělo přibližně 11/100, 16/100, resp. 29/100 osob a recentně diagnostikované astma mělo cca 33/100, 50/100, resp. 70/100 osob. K odhadům pro skupinu 4 (protrahované rekurentní bronchitidy před 7. rokem věku) je však podle Dr. Perretové nutno přistupovat obezřetně vzhledem k malému počtu účastníků.

„Naše zjištění posilují důkazy o tom, že plicní onemocnění dospělých může pocházet z raného dětství a že dětská bronchitida může nepříznivě ovlivnit zdraví plic ve středním věku,“ konstatovala Dr. Perretová. „Práce však nezahrnuje údaje z období dospívání a rané dospělosti, které by potenciálně mohly poskytnout další poznatky a které teprve zkoumáme“.

Závěrem dodala, že zatímco byla prokázána přímá korelace mezi astmatem či pneumonií v dospělosti a mezi závažností dětské bronchitidy, překvapivě nebyla prokázána statisticky významná souvislost mezi dětskými bronchitidami a chronickými bronchitidami v dospělém věku.

Redakce kongresového zpravodajství