Po 48 týdnech sledování dosáhlo 85 % cíle podle konceptu NEDA (no evidence of disease aktivity, tedy žádný důkaz o aktivitě onemocnění hodnocený klinicky i zobrazením na magnetické rezonanci). Průměrná roční míra relapsů byla ve sledované skupině velmi nízká (0,005) a došlo i k významnému zlepšení hodnocení podle rozšířené stupnice stavu invalidity (expanded disability status scale, EDSS) oproti výchozímu stavu (z 1,71 na 1,55; p = 0,002). Koncentrace lehkých řetězců neurofilament, které jsou markerem poškození nervových buněk, byla u osob s RRRS po 48 týdnech léčby okrelizumabem snížena téměř na úroveň zdravé populace (z výchozí průměrné hodnoty 10,5 pg/ml na 4,55 pg/ml s okrelizumabem vs. 4,12 pg/ml ve skupině zdravých kontrol).
V post hoc analýze studie fáze 3 ORATORIO, prezentované rovněž v průběhu výročního zasedání AAN, léčba okrelizumabem u pacientů s primárně progresivní roztroušenou sklerózou (PPRS) po 120 týdnech významně zpomalila akumulaci objemu lézí T2 (aT2-LV) oproti placebu (319 mm3 vs. 366 mm3; p < 0,015). Ukazatel aT2-LV vyjadřuje objem T2 lézí v mozkové tkáni nahrazených mozkomíšním mokem a je považován za marker progrese onemocnění u RS. Nemocní s PPRS vykazují trojnásobně až pětinásobně vyšší aT2-LV než lidé s relabující RS, okrelizumab tedy ukázal schopnost ovlivnil přímo i biologickou podstatu primárně progresivní RS.
Navíc podle dat pojistných systémů v USA vykazuje okrelizumab mezi všemi léky modifikujícími RS nejvyšší míru adherence a perzistence. Podle prezentovaných dat dodržovalo i po dvou letech léčby předepsanou dávku dvakrát ročně přibližně 80 % pacientů. Na rozdíl od jiných léků modifikujících chorobu (disease modifying treatment, DMT) – ať už injekčních (35% adherence po dvou letech), perorálních (55 %) nebo infuzních (54 %). Okrelizumab měl oproti jiným DMT i nejvyšší podíl pacientů perzistujících na léčbě i po dvou letech (75 % vs. 33 % injekční, resp. 54 % perorální, resp. 55 % infuzní léčba).