Guselkumab je lidská monoklonální protilátka, která se s vysokou specificitou a afinitou selektivně váže na podjednotku p19 interleukinu IL-23, jenž ovlivňuje diferenciaci, expanzi a přežívání podsouborů T buněk (např. Th17 a Tc17) a podsouborů vrozených imunitních buněk, které jsou zdrojem efektorových cytokinů včetně IL-17A, IL-17F a IL-22 řídících zánětlivá onemocnění.
Randomizovaná, dvojitě zaslepená, placebem kontrolovaná klinická studie fáze 2b QUASAR ověřila účinnost a bezpečnost guselkumabu podle dávky v indukční terapii u pacientů se středně těžkou až těžkou ulcerózní kolitidou (UC) a s nedostatečnou odpovědí (nebo intolerancí) na předchozí léčbu, ať už konvenční (thiopuriny nebo kortikosteroidy), nebo inovativní (anti-TNF-α, vedolizumab nebo tofacitinib).
Na kongresu ECCO’22 Virtual prezentoval prof. Axel Dignass výsledky primární analýzy zahrnující pacienty se středně těžkou až těžkou UC (definovanou jako hodnota modifikovaného skóre Mayo 5–9) s hodnotou Mayo subskóre rektálního krvácení ≥ 1 a Mayo endoskopického subskóre ≥ 2 podle centrálního hodnocení videoendoskopie při vstupu do studie.
Účastníci byli randomizováni v poměru 1 : 1 : 1 k podávání guselkumabu 200 mg i. v., nebo guselkumabu 400 mg i. v., nebo placeba, vždy v týdnu 0, 4 a 8. Primárním cílem byla klinická odpověď ve 12. týdnu, hlavní sekundární cíle zahrnovaly klinickou remisi, symptomatickou remisi, endoskopické zlepšení, histo-endoskopické slizniční zlepšení a normalizaci endoskopického nálezu ve 12. týdnu. V tomtéž týdnu proběhlo i hodnocení bezpečnosti léčby.
Populaci zahrnutou do primární analýzy tvořilo 313 pacientů ve středním věku 41,6 roku (z 59,1 % se jednalo o muže) s mediánem délky trvání UC 7,55 roku a střední hodnotou skóre Mayo 9,2. Endoscopické subskóre Mayo 3 svědčící o přítomnosti těžkého onemocnění mělo 70 % z nich, 39,6 % užívalo vstupně kortikosteroidy. Přibližně polovina měla nedostatečnou odpověď na předchozí inovativní léčbu svého onemocnění, popř. ji netolerovala.
Po 12 týdnech dosáhlo klinické odpovědi signifikantně více pacientů užívajících guselkumab jak 200 mg, tak 400 mg oproti placebu (61,4 % a 60,7 % vs. 27,6 %; p < 0,001 pro oba). Více pacientů s guselkumabem dosáhlo ve 12. týdnu i všech hlavních sekundárních cílů.
Podíl pacientů s nežádoucími účinky, závažnými nežádoucími účinky a nežádoucími účinky vedoucími k ukončení léčby byl ve všech třech ramenech podobný. Při léčbě guselkumabem nebyly hlášeny žádné závažné infekce, nebyl popsán žádný případ malignity či úmrtí.
Účinnost guselkumabu 200 mg a 400 mg v indukční léčbě pacientů s UC po selhání/intoleranci předchozí terapie byl podobný a vůči placebu superiorní. Bezpečnostní profil léčby guselkumabem se nelišil od jeho užití v již schválených indikacích.
Redakce kongresového zpravodajství