Kvůli neprovádění formálního testování pro potvrzení alergie na penicilin navíc mnoho pacientů užívá alternativní ATB zbytečně. Výsledky studie na toto téma představila Dr. Kimberly Blumenthalová z Massachusetts General Hospital v Bostonu, USA, během společného setkání Americké akademie alergie, astmatu a imunologie (AAAAI) a Světové alergologické organizace (WAO) v Orlandu, USA.
Tým Dr. Blumenthalové použil databázi údajů o pacientech z let 1995–2015 a zkoumal odpovídající skupinu dospělých bez předchozích infekcí MRSA nebo C. difficile. Během sledování o průměrné délce trvání 6 let bylo u 64 141 pacientů s hlášenou alergií na penicilin a 237 258 kontrolních subjektů zjištěno 1345 případů infekce MRSA a 1688 případů infekce způsobených C. difficile. Mezi hlavní výsledky studie patří:
*Relativní riziko (RR) u pacientů s alergií na penicilin dosahovalo 1,62 pro MRSA a 1,27 pro C. difficile.
*RR pro použití ATB u pacientů s alergií na penicilin činilo 4,08 pro makrolidy, 3,73 pro klindamycin a 2,13 pro fluorochinolony.
*Zvýšené používání alternativních beta-laktamových ATB představovalo zvýšení rizika rozvoje infekcí způsobených MRSA o 53 % a zvýšení rizika rozvoje infekcí vyvolaných C. difficile o 25 %.
Dr. David Lang, alergolog a klinický imunolog z Cleveland Clinic, USA, který se na studii nepodílel, pro časopis MedPage Today dodal, že podle studií má klinicky potvrzenou intoleranci penicilinu jen jedna osoba z 20. „Až 19 z 20 jedinců, kteří se vyhýbají penicilinu, to dělá zbytečně. Tito lidé dostávají alternativní antibiotika, která jsou dražší, mají více vedlejších účinků a předurčují je k nežádoucím výsledkům léčby.“ Výzkum provedený týmem Dr. Blumenthalové podle něj poskytuje další důkazy, že diagnóza alergie na penicilin není klinicky benigní. „Z tohoto a dalšího výzkumu vyplývá pro všeobecné lékaře, specialisty a chirurgy poselství, že pacienta s alergií na penicilin by měli odeslat k nám, abychom tuto alergii potvrdili, případně vyvrátili,“ konstatovali vědci. „Vyvrácením této diagnózy budeme schopni v 9 z 10 případů – nebo dokonce v 19 z 20 případů – snížit riziko špatných výsledků léčby pacienta.“