Podle Dr. Sofie Schierbeckové z Karolinska Institutet, Stockholm, Švédsko, je příčinou mj. to, že pacientům není poskytnuta kardiopulmonální resuscitace v kritických prvních minutách – dojezdová doba záchranné služby se ve městech v poslední době vinou hustého provozu spíše prodlužuje a jen malá část domácností (kde k srdeční zástavě dochází nejčastěji) je vybavena automatickými externími defibrilátory (AED).
Dr. Schierbecková prezentovala v programu kongresu ESC 2021 historicky první studii proveditelnosti využívající pro doručení AED létajících dronů. Výsledky byly souběžně publikovány i v European Heart Journal.
Studie probíhala v Göteborgu v západním Švédsku ve vzdušném prostoru kontrolovaném zdejším letištěm. V automaticky ovládaných hangárech byly rozmístěny tři drony vybavené AED, každý s radiem doletu 5 km. Pokud bylo z dané lokality přijato volání na tísňovou linku s podezřením na srdeční zástavu, dispečink záchranné služby vyslal na místo standardně vůz rychlé lékařské pomoci – a zároveň vyhlásil poplach pro pilota dronu. Ten poté kontaktoval věž řízení letového provozu, a pokud mu byl let schválen, vyslal na místo i nejbližší dron s AED vybaveným akustickým majákem, aby jej osoba, která pomoc zavolala, mohla po přistání rychle najít a zahájit laickou resuscitaci.
Do studie bylo zahrnuto celkem 14 případů hlášení srdeční zástavy přijatých na dispečinku záchranné služby během června až září 2020. Ke 12 z nich souběžně s výjezdem sanitky vzlétl i dron a v 11 případech (92 %) AED úspěšně doručil na místo. Medián délky letů byl 3,1 km a drony přistály ve střední vzdálenosti 9 m od pacienta. V 64 % procentech případů dron dorazil na místo dříve než vůz záchranné služby s průměrným náskokem o 1 minutu a 52 sekund. Ze studie bylo vyřazeno 39 případů, ke kterým dron nevzlétl z důvodu špatného počasí (déšť, silný vítr), přítomnosti výškových budov v místě přistání či bezletové zóny ležící v trase letu.
Dr. Schierbecková konstatovala, že první studie nasazení dronů s AED v nouzových situacích reálného života ukázala, že je možné vyvinout systém plně integrovaný se záchrannou zdravotnickou službou a řízením letového provozu, který může to být rychlejší než sanitní vůz. „Jedná se o dobré východisko pro celosvětové používání dronů v urgentní medicíně,“ uvedla doslova – a dodala, že limitem strojů použitých ve studii byla jejich omezení pro let v dešti nebo silném větru (přes 8 m/s). „Do roku 2022 bychom měli mít k dispozici drony schopné létat ve tmě i za mírného deště. Delší výdrž baterie by měla prodloužit dolet, a tím i zvýšit počet obyvatel pokrytých jedním dronem. Doručení AED vzdušnou cestou co nejblíže k postiženým by tak v nadcházejících letech mohlo být běžnou praxí – stejně jako například rychlé doručení autoinjektoru s adrenalinem osobám s anafylaktickým šokem či roztoku glukózy diabetickým pacientům s hypoglykémií,“ nastínila závěrem svou vizi Dr. Schierbecková.
Redakce kongresového zpravodajství