Problematice užívání tabáku a jeho bezdýmých alternativ ve vztahu k metabolickým, kardiovaskulárním i nádorovým onemocněním jsou letos vyhrazeny úvodní přednášky tradičního cyklu seminářů Metabolický syndrom, jež připravuje prof. MUDr. Štěpán Svačina, DrSc., z Obezitologického centra III. interní kliniky 1. LF UK a VFN v Praze.

Tématem semináře konaného 14. února byla metabolická onemocnění – široká a složitě definovaná skupina. Pod uvedené označení se zahrnují metabolický syndrom, diabetes, dyslipidemie, hypertenze, ateroskleróza, onemocnění indukovaná dietou, malnutrice, metabolická onemocnění skeletu, nemoci z inaktivity i vrozené poruchy metabolismu.

Zajímavostí je, že prof. Gerald M. Reaven, který metabolický syndrom, tehdejší terminologií „syndrom X“, v r. 1988 poprvé popsal, do něj sice zahrnul inzulinorezistenci (vyjádřenou zejména ve svalech), poruchu glukózové tolerance, resp. diabetes mellitus, hyperinzulinismus, zvýšené koncentrace lipoproteinů s velmi nízkou hustotou (VLDL), snížený HDL cholesterol i hypertenzi (esenciální nebo primární), nikoli však obezitu, která v té době nebyla ještě chápána jako nemoc.

Podle současných kritérií musí pacient pro diagnózu metabolického syndromu splnit alespoň tři z pěti kritérií, mezi nimiž je dnes abdominální obezita naopak základní podmínkou, a figuruje tedy na prvním místě:
1) obvod pasu nad 88 cm (ženy), resp. 102 cm (muži),
2) krevní tlak vyšší než 130/85 mmHg,
3) glykémie vyšší než 6,0 mmol/l,
4) triglyceridy nad 1,7 mmol,
5) HDL cholesterol pod 1,25 mmol/l (ženy) a pod 1,0 mmol/l (muži).

Na patogenezi metabolického syndromu se podílejí příčiny prostředí a chování, především pohyb, výživa, stres a také kouření tabáku. Jak připomněl prof. Svačina, letitá diskuse se vede o tom, zda je přítomna i příčina genetická. Nepodařilo se najít geny, které by byly „rozkročeny“ alespoň přes dvě složky metabolického syndromu, natož přes tři nebo dokonce přes všech pět. Zdá se tedy, že by se každá ze složek metabolického syndromu mohla dědit (pokud se skutečně dědí) zvlášť, ale zatím byly identifikovány jen kandidátní geny. A je nemálo pacientů, kteří mají např. diabetes mellitus, aniž by u nich byla zjištěna přítomnost kteréhokoli z kandidátních genů.

Rodinný výskyt metabolického syndromu či některé z jeho složek se dnes vysvětluje spíše tím, že členové jedné domácnosti mají zpravidla stejně složený jídelníček i podobný vztah k pohybu, a také sdílejí společnou střevní mikroflóru. Navenek se to pak může jevit tak, že obézní rodiče mají „dědičně“ i obézní děti...


Vliv kouření tabáku na rozvoj metabolického syndromu

Prof. Svačina uvedl, že v patogenezi metabolického syndromu se uplatňují faktory, které mnohdy přímo souvisejí s kouřením: inzulinová rezistence (u kuřáků je vyjádřena obecně více), hormony tukové tkáně a orgánová obezita (abdominální tuková tkáň se svým charakterem u kuřáků poněkud liší od nekuřáků), systémový zánět (často přítomný u kuřáků), sympatikotonie (u kuřáků typická), stres, fetální malnutrice (plody žen kuřaček jsou obecně menší), výživové vlivy, chronická intoxikace (organickými polutanty, u kuřáků se přidávají zplodiny hoření), změny střevní mikroflóry (existuje řada studií o odlišnostech jejího složení u kuřáků) a sekrece inkretinů. Kromě toho se ověřují další teorie – především receptorové a hormonální.

 

Vztah mezi kouřením tabáku a rizikem diabetu mellitu 2. typu 

Vedle již zmíněného vlivu na inzulinovou rezistenci působí kouření i na dysfunkci beta buněk. Riziko diabetu u kuřáků se podle prof. Svačiny v různých pracích liší, udává se jako 1,28–1,94násobně vyšší oproti nekuřákům, riziko gestačního diabetu žen kuřaček je 1,9násobně vyšší oproti těhotným nekuřačkám. Za pozornost stojí, že ještě tři roky po zanechání kouření přetrvává zvýšené riziko vzniku diabetu, což pravděpodobně může souviset s nárůstem hmotnosti, k němuž u řady abstinujících kuřáků dochází – přičemž se v literatuře uvádí, že při vzestupu o více než 5 kg se již anulují kardiovaskulární benefity dosažené zanecháním kouření.


Riziko, které nelze odstranit, lze alespoň snížit

Jak zdůraznil prof. Svačina, kouření nepochybně a jednoznačně škodí zdraví. Nejlepší prevencí je nikdy nezačít kouřit – a pokud už je pacient kuřákem, kouření zcela zanechat. Nelze však přehlížet tři skutečnosti. Za prvé řada lidí se své závislosti prostě zbavit nedokáže, navzdory všem možnostem léčby tabakismu, kterou je současná medicína schopna nabídnout. Podle prof. Svačiny to není otázka inteligence či vzdělání, jak uvedl, mezi jeho pacienty je i nemálo univerzitních profesorů kuřáků. Za druhé kouření tabáku má vliv na udržení si nižší hmotnosti. A za třetí na trhu jsou v současnosti i alternativní formy nahřívaného tabáku, které mj. prověřil a validoval americký Úřad pro kontrolu potravin a léčiv (FDA) – a schválil je jako tzv. „tabákový výrobek s modifikovaným rizikem, s prohlášením o snížené expozici“.

Tyto nové alternativní produkty, které tabák nespalují, ale nahřívají při teplotě 350–400 °C (oproti hoření je tak prokazatelně redukována produkce nejen karcinogenů, ale i všech dalších toxických sloučenin o 90 a více procent). Nahřívaný tabák podle prof. Svačiny pravděpodobně méně škodí zdraví a u svých uživatelů může některé parametry rizika – tělesnou hmotnost, ale i funkci endotelu, metabolismus lipidů či zánětlivé markery – prokazatelně snížit podobně jako úplná abstinence od tabáku (více informací v článku Kouření, obezita a kardiovaskulární riziko v této rubrice).