Dekubity jsou sice nejvíce ohroženi starší a nepohybliví pacienti, ale nevyhýbají se ani mladým lidem včetně dětí a novorozenců. Vznikají dlouhodobým nebo mechanickým zatížením kůže, mezi rizikové faktory patří imobilita, snížení smyslového vnímání, dlouhodobé chirurgické výkony, používání vozíku pro imobilní nebo předčasný porod dítěte. Ekonomické náklady na hojení 10 dekubitů přitom podle zahraničních propočtů odpovídají ceně 9 kardiostimulátorů, 5 náhrad kyčle, 6 náhrad kolene a 5 operací bypassů. Tyto náklady však lze při zavedení preventivních opatření a léčbě výrazně snížit.

Výskyt dekubitů v nemocnicích či pobytových zařízeních se značně liší. „Máme pracoviště, resp. zařízení sociální péče, kde je až 50procentní výskyt dekubitálních lézí, ale většinou jsou tzv. přinesená, a to pacienty ošetřovanými laicky nebo ne příliš dobrou domácí péčí. Ale jsou i pracoviště, kde je pouze 1procetní výskyt dekubitů. Vždy záleží na case mixu,“ popsala v pořadu doc. PhDr. Andrea Pokorná, Ph.D., vedoucí oddělení hodnocení kvality péče ÚZIS ČR.

Vnější příčinou vzniku dekubitů jsou střižné a třecí síly a tlak, které působí v místech, kde je kost blízko kůže, tedy v křížové oblasti, pod patami, v oblasti lopatek či týlu, anebo v okamžiku, kdy kůže stojí na místě a vnitřek těla se pohybuje. Použije-li se však na kůži krycí prostředek, pohybuje se jen on, a nikoli kůže, která je tak chráněna. „Prevencí jsou také například antidekubitní matrace či sedací polštáře do vozíku,“ doplnila MUDr. Lia Vašíčková, Rehabilitační oddělení FN Brno.

Dekubity vznikají i ve vlhkém prostředí, tedy u inkontinentních pacientů či při velkém pocení, kdy je pak kůže macerována. Vhodný krycí materiál pak odvádí vlhkost. Jsou ale i vnitřní příčiny rozvoje dekubitů. „Patří k nim nesprávná výživa, nekompenzovaný diabetes, spasticita či ochrnutí,“ upozornila MUDr. Vašíčková.

Pomocí prevence lze však proleženinám efektivně zabránit, což přispívá nejen ke kvalitnějšímu životu pacienta. „Například polohování pacienta, použití správné matrace, krytí pokožky a další péče o ni, správná výživa jsou v konečném důsledku levnější než léčit vzniklé dekubity,“ vysvětlila doc. Pokorná.

I proto je nutné, aby zdravotníci poučili pečující rodinné příslušníky, jak mají předcházet proleženinám u svých blízkých. „Musejí každý den kontrolovat všechna riziková místa na těle pacienta, polohovat, používat antidekubitní prostředky. Je třeba také zainteresovat samotného pacienta. Imobilní člověk na vozíku může třeba i pracovat, ale s dekubity ne,“ zdůraznila MUDr. Vašíčková. Řadu informací mohou lidé najít také na portále dekubity.eu.